Ekzém a Boo

Dneska trochu netradičně - o problému, který mě trápí bezmála celý život. Bude to delší, pro ty, kterým ekzém nic neříká a nikdy se s ním nesetkali, asi i zbytečný. Minimálně ale pochopíte, proč se nefotím na blog denně/týdně, ale... prostě občas, když mám kůži krásnou. Alespoň plus minus.

Všechno to začalo zhruba měsíc po mém narození - v mém rodném městě vypukla válka; mimin bylo hodně, jejich mámy nebyly většinou schopný kojit, děti dostávaly fake mlíko nebo rovnou kravský mlíko, které by malé děti vůbec neměly, všichni byli ve stresu, stres se nevědomky přenášel i na ty děti a bylo to. Tahle kožní onemocnění jsou často právě ze stresu, ale objevit se u vás můžou kdykoliv a kdekoliv na těle, třeba i jako reakce na jídlo. Že nemáte alergii na rajčata, ale najednou se vám objevila vyrážka? I to se u lidí mění. Kiwi jste třeba jedli celý život, nikdy vám nic nebylo a teď vám z toho napuchne celá pusa (true story). Lék? Prostě to přestaňte jíst. Ale co dělat, když ten ekzém není z jídla?

Měla jsem, řekla bych, zcela bezstarostné dětství. Žila jsem u moře, chodila do francouzské a arabské školky, hodně si zpívala a se všemi si povídala, měla spoustu kamarádů, normálně jedla a spala. Jo - a taky jsem měla ekzém po rukou a nohou. Občas. Na základce toho ekzému nebylo tolik, když nějaký byl, tak se léčil kortikoidy, které teda neodsuzuju, občas jsou fakt nutný - a když už, tak nejlepší je Locoid, nebo kouzelnými černými mastmi s dehtem - ty jsou furt fajn, nebo Protopicem, který mi prakticky spálil kůži. Střední byla horší. Dělali mi desítky testů, jo, opravdu jsem milovala odběry krve - dodnes se nerada koukám na to, jak mi tu krev sajou; byla jsem pokusný králík - mám za sebou horu prick testů. Co je to prick test? Na předloktí vám označí body fixou, kde byly aplikovány kapky alergenu (roztočů, kočky, různých pylů...), a potom se jemným hrotem o délce 1 mm provede na kapce vpich. Vyšetření je téměř nebolestivé a reakce se odečítá za 15 minut - měří se velikost zarudnutí. K objektivnějšímu vyhodnocení kožních testů, je třeba provést ještě dva další prick testy. První ověří, že kůže reaguje dobře - používá se látka, na kterou reagují všichni. Druhý zjišťuje, zda kůže nereaguje na roztok, ve kterém je alergen naředěn. Reakce po testech mizí během hodiny. Tak jsme zjistili, že mám alergii na roztoče, prach a pšenici na poli. To dneska asi každej.

Někdy v roce 2008 - 2009 jsem díky kamarádce /ahoj, Markét!/ objevila ProSanum. Skvělá doktorka, která mi naordinovala skvělou proceduru s názvem Tomesa. Je to metoda inspirovaná přírodní léčbou u Mrtvého moře a jde o spojení balneoterapie (koupání v solném roztoku) s fototerapií (léčba světlem). Bylo to skvělý, fakt jsem to zbožňovala. Přijdete pět minut před termínem, sednete si, počkáte, sestřička vás zavolá, v ponožkách odcupitáte do místnosti, kde jste už sami, svléknete se, dáte si sprchu, vlasy do drdolu nebo koupací čepice, lehnete si do takové speciální velké vany, na oči si dáte tmavé brýle (jako do solárka, prodají vám je tam asi za pade), zavřete oči a užíváte si. Po chvíli dostanete hlášení, že se máte otočit na břicho, pak zas na záda, takhle párkrát dokola. Během vašeho relaxování (pro mě to byl neuvěřitelný odpočinek od celého světa, hrála příjemná hudba, na mě svítilo "sluníčko", byla jsem v teplé vodě...) vám sestřička jednou zaklepe na dveře a zeptá se, zda je vše v pořádku, vy odpovíte a je to. A pak zas sprcha a domů. Proplácí to pojišťovna a mně to pomohlo. Bohužel ne trvale.

Spoustu mých známých mi doporučovalo homeopatii. Všechnu možnou. A já všechnu možnou zkoušela a to jen proto, abych zjistila, že na mě to nefunguje. Neodsuzuju ji, ale ne všem a ne u všeho dokáže pomoct. Výňatkem jedna taková bizarní - někde na Ohradě jsem byla u údajně skvělé homeopatky. Ve zkratce: dala mi kuličky z včelího vosku, které prý obsahovaly moji genetickou informaci; nařídila mi je polykat a dělat si klystýr. Dobrý, ne dík, jedem dál. Konopné masti mi taky nikdy nepomohly, ba naopak, ani domácí (dík, Verči babičko), ani kupované. Občas beru nějaký ty tabletky hlívy ústřičné, prý podporuje imunitu, asi neuškodí. Nejhorší jsou sprchy. A to, jak se během a po nich škrábu. Svědí to prostě. Ale je to taková úleva... Koukám do blba a nehty jedou. Proto se je snažím v obdobích ekzému mít co nejkratší, piluju denně, je to hrůza.



O mém ekzému věděli všichni tehdejší spolužáci (jo, díky za ty poznámky o lepře) a i učitelé. Nikdy by mě ale nenapadlo, že za mnou přijde učitel na informatiku (děkuju, VD!), který mě tehdy ani neučil, s tím, že mu moje třídní (děkuju, NŠ!) řekla, že mám problémy s ekzémem. Doporučil mi jednoho alergologa-imunologa, u kterého jsem dodnes a za nic bych ho nevyměnila. Dokonce má i stejné iniciály jako já. : ) Psal se rok 2009 a on mi z krevních testů zjistil silně oslabenou imunitu a EBV. Neděste se, virus Epstein-Barrové v sobě máte nejspíš taky, jen to s vámi nic nedělá, u mě byl ale zrovna aktivní. Imunitu jsem měla oslabenou kvůli tomu, že během jednoho roku mi byla antibiotika naordinována asi osmkrát. Tu zánět průdušek, tu hltanu, tu močového měchýře, furt něco. Na začátku ATB podle mě vůbec nebyla potřebná, ale pak už nic jiného nepomáhalo. Achjo. Pan doktor ale věděl, že tudy cesta nevede.

Předepsal mi Xyzal, Nalcrom a Isoprinosine. Ani jeden tento lék ničemu neškodí. Brala jsem je dva roky v kuse, pak jsem si přišla ok, přestala všechno brát a teď se mi to po dvou letech zas vrátilo, tak si je zas jedu. Xyzal je oblíbený lék všech alergiků, je v něm levocetirizin a neuspává. Beru jeden až dva denně. Nalcrom je bezvadná věc. Dvě tobolky vždycky čtvrt hodinu před jídlem. Vytvoří vám v žaludku takovej parádní povrch a ty nejhorší alergeny vás budou obcházet obloukem. A nakonec Isoprinosine, ten je prostě na imunitu. Nejvíc mi ale pomohly injekce na imunitu - Igamplia. Je to jen lidský imunoglobin. Někdo "daruje" plazmu /za pět stovek, haha/ a mně ji pak píchnou. A fakt mi to pomáhá. Když si holt tělo nedokáže tu imunitu samo tvořit, musíme tomu zdravíčku trošku naproti, žejo.





Vyzkoušela jsem spoustu krémů, které jsou prý na ekzém jak dělané. A na suchou kůži. A-Dermu, La Roche Posay, Vichy... Všechno to šlo do koše, protože mě to extrémně pálilo. Nic moc. Sudocrem je super na doma, ven ale s totálně bílým obličejem prostě nepůjdete. Excipial a obyčejná Lipobase se zas hned vsákly. Ač teda ten Excipial používám občas, ale ne na zničenou kůži. Často se mi ekzém dělal i na očních víčkách a kolem, občas spolu s ječným zrnem (jo, ve Stockholmu byla zábava shánět mastičku na to po všech lékárnách, je to ta žlutá), na to mi nejvíc pomáhá Opthalmo-Septonex bez receptu, popřípadě Opthalmo-Framykoin s receptem. A na pusu je naprosto bezkonkureční Dermophil Indien, vždy, když jsem ve Francii, Belgii, ba i na nějakém nečeském letišti, pídím se po něm. Nemůžu ho nikde teď najít, tak na fotce bohužel není, ale v cizině ho koupíte za šest eur. Jó, je to docela dost, ale zachránil mi rty. Jinak ty rty mažu víceméně čímkoliv, spotřebuju toho hodně (v průměru jednu tyčinku na týden, když mám zrovna kůži jako na fotkách výše). Na do krve rozškrábanou ránu dávám Septonex a náplasti. A hned je mi líp. Naprostou jedničkou na suchou a ekzémovitou kůži je bez debat Lipobase Repair. Je bez parabenů, je jí jen 30 g, ale vydrží dlouho, protože toho krému stačí fakt maličko. Stojí cca stopade, čili méně než ty Excipialy a obyč Lipobase, ale je milionkrát lepší. Slibuju. V létě je důležité chránit obličej, i když máte ekzém. Vyzkoušela jsem asi deset opalovacích krémů na obličej, ale nejvíc se mi osvědčil Clinique a Estée Lauder, oba jsou přesně na obličej a nedráždí mi kůži.





P.S.: Doporučuju vyzkoušet řadu Free From v Intersparu. Je bez laktózy, pro někoho, kdo má problémy s kravskou bílkovinou jako já, je to skvělý. O pár korun jsou ty jogurty, smetany a mléko dražší, ale opravdu se to vyplatí.

P.P.S.: Jo, zas se koukám na svět srdíčkovými brýlemi a léky si dávám do srdíčkové peněženky z Manga. Vyzrála jsem nad ekzémem, ten článek by se už vlastně mohl jmenovat Boo a ekzém. Co vy a ekzém?

Zaostřeno na oči!

Želvovinu já nejradši, jedny želvovinové dioptrické už mám. GANT ji letos na jaře a v létě taky nedá z rukou. Nebo z nosu. Vracíme se do šedesátých let, preppy klasika a taky černá, hnědá a krémová. K tomu je většina brýlí vyrobena z hypoalergeního acetátu s pamětí - jejich tvar se vám přizpůsobí. Minulý týden jsem se stavila na prezentaci právě GANT brýlí a bylo zábavné vidět všechny v brýlích, střídali dioptrické se slunečními a totálně měnili svoji klasickou image. Mně se samozřejmě líbily ty nejšílenější brýle, překvapivě z dílny dvorního návrháře GANTu - Michaela Bastiana. Obrovské bílé ve stylu Margiely, klasické učitelovské černé (ale podobné už mám), černá a červená srdíčka a kulaté brýle jak pro dceru Harryho a Hermiony (nebo Ginny). Které se vám líbily nejvíc? A které jsem si asi odnesla? ; )

P.S.: Kempinski prostory i catering naprosto dokonalé.

Košile - Maison Martin Margiela, šortky - Mango, svetr - Zara, punčocháče - Asos, boty - Camper, kožená bunda - Zara, moje sluneční brýle - Ray Ban Clubmaster, pásek - Cheap Monday

Raketové rty

Každá žena potřebuje rudou rtěnku, za kterou se všichni otočí. Takovou tu rtěnku, jejíž otisk na bílém límečku vás vytočí do běla, ale zároveň chcete být její majitelkou! Říká se, že za život prý žena spotřebuje 11 rtěnek. Někomu se to může zdát hodně, někomu málo; když se to zprůměruje, tak to těch jedenáct asi opravdu dohromady dá. Samotné se mi kolikrát stalo, že jsem si koupila rtěnku a měla ji jen dvakrát, třikrát, protože byla moc zářivá, moc tmavá, moc oranžová (a nikdo nechce žluté zuby), moc se rozmazávala.

Ale teď jsem našla rtěnku, která jednou z těch jedenácti zcela určitě bude. Přemýšlím o tom, že si udělám zásobu, co kdyby ji někdy přestali vyrábět? : ) Osobně jsem Mary Kay tolik nevěřila, v duchu je odsouvala do šuplíčku "AVON & Oriflame", nechtěla jsem za to dávat ty peníze, ale pak jsem to riskla. A hned rtěnkou. Mám takovou svoji teorii, že když kosmetická firma neumí rtěnky, tak neumí nic; což se mi i víckrát potvrdilo, ale samozřejmě určitě budou existovat i výjimky. Za mě velký plus za odstín (Firecracker, můžu jen doporučit, je úplně jak petardy), za výdrž, za balení (rtěnky v krabičce ještě s papírovým návodem tak často nevídám). Určitě dám příště šanci i něčemu jinému od této firmy. : ) Plus je za mě skvělý to, že má jednu část průhlednou, takže hned vidím, po kterém odstínu sahám (u všech ostatních značek musím vždy rtěnku otevírat), no a také datum spotřeby. Mě to zajímá, no. Nepoznám, že rtěnka smrdí, žluklou bych asi poznala, ale nerada používám věci po datu spotřeby. A když vím, že ji můžu používat do srpna 2015, tak klidně přetáhnu do listopadu, ale aspoň jsem klidnější. ; )

Btw, jak na to, aby vám na rtech vydržela celý den? Osobně mi krom této rtěnky a většiny M.A.C. rtěnek na rtech nic tak dlouho nevydrží (ač intenzivní Chubby Sticks překvapily). Občas mi kamarádky řeknou, že je to blbost, že nic nevydrží celý den. Cha. Často si dám konturovací tužku na rty pod rtěnku, pak drží jak přibitá a vždy, VŽDY!, ji nanáším štětcem. Těch jsem také vyzkoušela hodně, ale na tři sta šestnáctku od M.A.C.u nic nemá. Je skladný, lehce teleskopický a snadno se udržuje. Doporučuju z plného srdce.

To jsou ony!

Přesně tyhle boty jsem celý život chtěla. Přesně tenhle model. Přesně tento tvar. Naprosto přesná barva. I ty dírky jsem si v hlavě vysnila takto. Pohodlnost. Kůže. Všechno! Naprosto skvěle mi sedí. Nemohla jsem věřit vlastním očím a chodidlům, když jsem je v GANTu viděla. Jasně, kdybych byla muž, určitě by nebyl problém podobné boty sehnat - asi bych jen skočila do Le Premier a už bych je měla. Slabou náhražku za ně jsem kdysi (asi pět let zpět) sehnala u Bati, ale pak už to šlo s kvantitou podobných bot nahoru a bohužel s jejich kvalitou dolů. Jsem ráda, že se mi podařilo sehnat tyhle, věřím, že mi vydrží dlouhá léta. Ach. Hned mám lepší den, musím říct! Máte nějaké podobné? Pokud ne, hurá do GANTu!

Sto zlatých nitek

Budu je někdy vůbec nosit? Nejsou divně široký? Nejsou moc extravagantní? Hodí se mi do šatníku? Všechny tyhle otázky jsem si pokládala tehdy v lednu v berlínské Zaře, když jsem se rozhodovala, zda si tyhle kalhoty koupit. Měla jsem se sama sebe spíš ptát na kvalitu samotného materiálu. Zara mě málokdy zklame, ale tady jsem narazila. Jó, jsou pěkný; jó, cizinky v Palladiu mě chytly s otázkou, odkud jsou; jó, i náhodnou Jenůfku jednou přilákaly; jó, nosim je i ke Converskám... Ale všude z nich trčí zlatý nitky a já cholerik mám nutkání je neustále vytahovat. Až je to fakt ošklivý. Achjo. Měla jsem se spokojit jen s těmito botami a nazdar. Ponaučení!

Tílko - Gant, sako - Mango, kalhoty - Zara, boty - H&M, brýle - Ray Ban

Soutěž o boxy

Milý a rozmilý Zoot vás chce obdarovat třemi boxy na jídlo Monbento. Designově vypilované svačinové krabičky inspirované japonskými "bento box" mají matný povrch, který je neskutečně příjemný na dotek. Obě krabičky drží bezpečně pohromadě praktická guma s logem, takže je klidně můžete hodit do batohu, válet sudy ze Sněžky a dole si pak dát příjemnou svačinku. Ve spodním boxu je ještě navíc šikovné vyndavací přehrazení, které pomůže oddělit třeba sladké od slaného, nebo zeleninu od masa apod. No prostě jsou nejlepší. Tři vítěze oranžového boxu vyhlásím o víkendu na fb.

1) Sledujte mě přes GFC a Bloglovin'.
2) Lajkujte mě a Zoot:

3) Napište mi komentář s vaším mailem + proč ten box potřebujete zrovna vy! : )

Mini Boo v maxi šatech

Vždycky jsem si myslela, že maxi šaty jsou jen pro vysoký hubený modelky. Ale pak jsem minulé léto dostala tyhle šaty a naprosto se do nich zamilovala. A i mi dokonce přišlo, že na mně vypadají dobře! Pak jsem si koupila jedny černé /a mají i šedé a možná i jiné barvy/ v H&M za 349,- bez rukávů, bála jsem se, že budou moc dlouhé, ale překvapivě jsou naprosto ideálně dlouhé i na mých 160 cm, yay! Asi bych si měla koupit zásobu. : )

Na tyhle dlouhatánské černé jsem narazila na Asosu, je to značka Selected, která je teď mimochodem i na Zootu /ale jen pro pány/. Tak jsem si je teda objednala, za pár dní přišel balíček, vytahuju, vytahuju, dobrý, furt vytahuju, hm, ty šaty měly snad přes dva metry. Wtf. A pak jsem se podívala na visačku s pokyny. Ty šaty si člověk může přizpůsobit sám sobě! Ach. Trochu jsem se bála, ale kartička mě ujistila o nepáravém materiálu, šmik šmik, půl metru bylo dole /díky, Lízo, sama bych toho schopná nebyla ; )/ a rázem se pro mě staly nositelnými, hurá! : )

Šaty - Selected z Asosu, boty - Miista a taky z Asosu, punčochy - Topshop, na rtech - Clinique Chubby Stick /Mightiest Maraschino/

Oční macaté klacky

Na oči toho používám dost, možná si pamatujete tento článek, ale stíny do mé základní výbavy nikdy nepatřily. Nějak jsem nad tím ani nepřemýšlela - jaká barva by mi slušela, kam přesně to nanášet, můžu na to vůbec pak dát linku?! : ) Vždycky mi prostě stačily tekuté linky a řasenka, popřípadě jenom řasenka. No a pak se objevily tyhle stíny od Clinique překvapivě ve formě mých oblíbených macatých klacků. Vrrr. Čeho si na nich cením nejvíc, je to, že se neuvěřitelně snadno aplikují. Nepotřebuju k nim žádný štěteček, kterým bych si eventuálně vypíchla oko, neušpiním si moc prsty /jen lehce, když je chci rozmazat do ztracena/ a celkově jsou dost hygienické. Pro kosmetického amatéra jako jsem já naprosto ideální.

A ty barvy? Nádherný. Jedna hezčí než druhá. Je mi jasný, že nejvíc využiju tu nejsvětlejší - Bountiful Beige, která se dá dát i pod obočí a hezky rozjasní. U modré - Big Blue - jsem si říkala, že to bude návrat do sedmdesátek, ale nakonec mě svojí holubí barvou docela dostala. Fuller Fudge je krásně bronzová a stejně jako všechny ostatní se jemně třpytí a perleťově leskne, což se mi nejvíc líbí u té fialové Portly Plum. Mechově zelená Mighty Moss bude podle mě nejvíc slušet zelenoočkám a uhlová Curvaceous Coal všem. A rozmilá růžová Pink & Plenty je jak z pohádky. Co vy na ně? : )

VIVA GLAM

Converse pomáhá v boji proti AIDS a M.A.C. si před 20 lety dokonce založil vlastní nadaci. A páteří celé nadace je řada rtěnek a lesků VIVA GLAM, kterým propůjčily tvář osobnosti jako je Pamela, Christina, Chloë Sevigny, Boy George, Cyndi Lauper, Lady Gaga, Elton John, Lil' Kim, Ricky Martin a teď i Nicki Minaj. Ta, kromě toho, že je považována za královnu hip-hopu, je známá svojí láskou k rtěnkám, kterou s ní sdílím. Naprosto jí rozumím. Možná vypadá trochu děsivě, ale ty její dvě M.A.C. rtěnky jsou úžasný. Jednička - ta růžová růžová, je krásná, mám pocit, že mi podobný odstín dost sluší, někdy vám to ukážu, ta byla jasnou volbou. A ta druhá, ta je výsledkem toho, že potřebuju všechno. Plus taky výsledkem toho, že mi konzultantka v obchodě ukázala, jak krásně se dají smíchat štetěčkem a vznikne z toho úplně nová kombinace. Sama o sobě se mi tolik nelíbí, ale v mixu s jiným odstínem je to, jak by se řeklo, eňo ňůňo.

Většina společností přispívá na AIDS třeba 10 % z prodeje, nebo "jedním dolarem z každého prodaného kousku". M.A.C. je jiný. Každý cent, každý halíř, každou penci z prodeje VIVA GLAM rtěnek a lesků daruje. A co může uhradit jedna VIVA GLAM? Třeba 254 pánských kondomů na prevenci HIV. 32 sad bezpečného sexu s kondomem a lubrikantem. 2 noci v útulku pro bezdomovce s HIV/AIDS. HIV testy po 14 těhotných žen. 3 výživná jídla pro 3 děti s HIV/AIDS v Jižní Africe. 1 rok čistých sterilních injekčních stříkaček pro narkomany (prevence HIV infekce). 1 okamžitý orální HIV test. 4 HIV testy pro novorozeňata (na zjištění, zda mají HIV). Takže až zas bude nějaká další VIVA GLAM, jdu hned pro ni. Udělám radost jak sobě, tak třeba 254 párům nebo jednomu narkomanovi. A to se vyplatí! : )

P.S.: Pokud mě ještě nesledujete přes Bloglovin', tak hurá tam!

Jehlové pohodlí

Znáte to, přišel duben a s ním i potřeba nových bot. Ač venku sněží a jaro ani léto se ještě chvíli zřejmě nestaví, měla jsem nutkání si pořídit nějaké boty do teplejšího počasí. Většinou nosím spíš nízké boty, dávám přednost pohodlí, když už se rozhodnu pro nějaké ty vysoké, v 90 % případů jsou na klínu a s platformou. "Tak proč si proboha koupila tyhle jehly?!" ptáte se, možná. Nejspíš tomu nebudete věřit, já bych sobě asi taky nevěřila, ale pohodlnější lodičky jsem na sobě nikdy předtím v životě neměla - a to jsem jich vyzkoušela stovky. Jsou stabilní, měkké, příjemné, uvnitř je kvalitní kůže a celkově jsem z nich neuvěřitelně nadšená. Pásek kolem kotníku dovoluje dobíhat tramvaj, aniž by se lodičky vyzouvaly... a vůbec. Možná vám budou připadat obyč, ale mně se do botníku dost hodí. Značka je to G-Star RAW (já je mám z Destroy - měli tam i krásné sandálky na podpatku, taky /pro mě/ překvapivě pohodlné!) a musím přiznat, že jsem G-Star měla spojený spíše s tričky s obrovskými třpytivými nápisy a rozhodně bych si tuto značku nespojovala s kvalitou, ale opak je pravdou. Pokud sháníte hezké a vysoké boty, ve kterých budete moci strávit den a možná i noc, doporučuju nade vše! Líbí? : )

P.S.: Plánuju se v létě naučit lyžovat, myslíte, že bude ve Špindlu ještě dost sněhu?

Dortový průvodce Prahou - seznam míst, kde u dortu proberete sex, peníze i politiku

V Colore to sice občas vypadá jako ve sborovně nedaleké ekonomky, ale aspoň si tam můžete přes stůl vyměňovat pohledy s moderátory televizních novin. Ahoj Reyi. Jako skoro v každém podniku si vás obsluha pamatuje, pokud sem chodíte často. Ale narozdíl od většiny jiných míst tady vypadají, že mají opravdu radost, když přijdete znova. Velkým plusem jsou zásuvky - jsou snad u každého stolu, který je u okna nebo u zdi, což se dost hodí, pokud jste notebookovými či mobilovými maniaky. Pokud jdete na dort sami, rozhodně si nedávejte dort Tricolore (ok, takhle jsem si ho pojmenovala já, mezi přáteli mu říkáme spíše Killer Cake). Je to čistý koncentrát bílé čokolády, nugátu a hořké čokolády, sami nemáte šanci ho zdolat. Naopak se nebojte dát si tu čokoládový dort s lesním ovocem, na marcipánu se nešetří, dort není přepiškotovaný (zato zdejší Míša řez má piškotu víc než dost) a kyselost ostružin je adekvátní. A nebo prostě jen obyčejný čokoládový dort, u toho se snad nikde vedle šlápnout nedá. Pistáciový mě osobně nebaví, možná proto, že nejsem velkým fanouškem pistácií, vlastně mi dost v kombinaci se sladkým vadí.

Snídaně v Savoyi jsou snad proslulejší než u Tiffanyho, ale my se bavíme o dortech. Pokud máte rádi ty lehké a ovocné, dejte si malinový. Já dávám raději přednost pravým dortům, těm, které jsou alespoň z půlky čokoládové. Vynikající je dort Savoy - vskutku mistrovské dílo. Nejen že na něj savoyští cukráři používají tu nejkvalitnější hořkou čokoládu, ale ty višně! A ten černý rybíz! Orgasmus chuťových buněk. Celý dort je potažený marcipánem a jednotlivé díly na sobě nesou ozdobné S jako Sandra. A onou pověstnou třešničkou na dortu je zde čokoládová pečeť se zlatým nápisem Café Savoy. Pokud bych si ze všech dortů z tohoto článku měla vybrat jeden, byl by to Savoy. Dokonce jsem na něj na internetech našla recept, ale jelikož nejsem zrovna pečící typ, budete ho muset vyzkoušet za mě. A pak mi třeba kousek pošlete...





Ač ovocné dorty nevyhledávám, v Cafe-Cafe si malinový dám s radostí. Zdá se mi to, nebo jsou všude jen malinové a ostružinové dorty? Kde jsou jahody, kde je kiwi, kde je ananas? Trochu invence, přátelé. Malinový dort nepřesytí, ale ani nezasytí. Kdo má v oblibě dát si místo oběda dortík, ten si na své nepřijde. Zato čokoládový dort je tu větším zabijákem než onen tříbarevný dort v Colore. I když jsem z něj snědla jen dvě třetiny, trávila jsem pak déle než had, co zrovna pozřel slona. Trochu mě zklamalo, že šlehačka byla sprejová a ne domácí, jak se sluší a patří v podniku takového jména. Pokud domácí byla, rozhodně tak nechutnala. Ale uznávám, že je možné, že jsem neměla svůj den, jelikož všichni mí přátelé pějí ódy jak na dorty, tak hlavně na šlehačku. A asi mají pravdu, Cafe-Cafe používá 33% - 35% čerstvou smetanu ke šlehání, kterou používám taky, když už nějaký ten dort peču, takže... si tam skočte na nejlepší čokoladový a malinový dorty na světě.




Snem všech borůvek je, že po utržení skončí na koláči v Amandine, aby se pak o ně mohly postarat servírky v úzkých černých šatech s bílými límečky. Co si budeme povídat, já se od nich také ráda nechávám obskakovat. Co tu dále mohu doporučit, je pomerančová limonáda se skořicí a toalety. Nedělám si srandu, jsou tam nádherné zdi, osvětlení a vodní baterie.





Musíte k Hájkovi. Na ten nejlepší čokoládovo-pomerančový dort na světě. Stačí mi si na něj vzpomenout a hned je mi dobře. Není sladký moc ani málo, prostě ideálně; žádný zbytečný piškoty, jen kolik je opravdu potřeba; a hlavně ta čokoláda a ten pomeranč! I když je sice ze všech dnešních dortů nejlevnější (a jo, co se týče dortů, tak vyšší cena opravdu implikuje kvalitu), dám za něj ruku do ohně.



Znáte Saint Tropez? Myslím tu cukrárnu v pasáži u Václaváku. I když je tam často prázdno - nebo chodím ve špatný čas, mají tam naprosto ty chuťově nejdokonalejší zákusky, jaké si jen dokážete představit. S ničím tam nešlápnete vedle. Pokud zrovna pospícháte na nějakou oslavu a nemáte dárek, kupte oslavencovi dva tři mini dortíky po devíti pětkách a uvidíte, jak se bude tetelit blahem. A ještě vám to krásně zabalí.





Mrkvové dorty jsou pro mne samotnou kapitolou. Vůči spojení mrkve se sladkou pochoutkou jsem byla léta skeptická a zvládla akorát tak nastrouhanou mrkev s jablkem, ale pak jsem v Londýně ochutnala ten nejdokonalejší carrot cake - snad z Marks&Spencera.. A v Praze marně hledám obdobu. Ochutnala jsem mrkvový dort v Café Globe i ve Starbucksu, ale ani jeden mě neposlal do kolen jako onen výše zmíněný anglický... Až objevíte nějaký lepší, hoďte echo.

No, tak to tady máte. Ty nejlepší dortíky, jedla jsem je celý víkend. Uf. Je mi blbě.